Na neobydlených ostrovech
Po chvíli zběžně kontrolujeme mapu a zjišťujeme, že ačkoliv jsem včera dělal co jsem mohl, abych chlapíkovi vysvětlil naši představu o trase výletu, on si ji stejně upravil k obrazu svému. Ale ani nám to moc nevadí. Dieselový motor v podpalubí spokojeně vrčí, moře je klidné, nebe bez mráčku a naše loďka si to šine vstříc neobydleným ostrovům Karimunjawy. Sice pomalu, ale my přeci nikam nepospícháme.
Asi po hodině a půl se blížíme k prvnímu z ostrovů: Čemara Kečil. A je to opravdová nádhera - ostrov je malinký, na délku může mít nějakých 100 metrů, jeho bílé písečné pláže, jako vystřižené z reklamních letáků cestovních kanceláří, jsou obklopeny palmami, azurově modré moře přechází v blízkosti ostrova v tyrkysovou zeleň a ostrov je celý obkroužen korálovými útesy, které brání rybářským lodím, aby přirazily až ke břehu.
Naše loď chvíli krouží okolo ostrova a hledá nejpříhodnější místo k zakotvení. Nakonec zůstáváme stát na místě těsně u korálového útesu, které se zda být relativně nejblíže břehu, rybář vyhazuje do moře kotvu v podobě velkého šutráku uvázaného na laně, sám si lehá do stínu na palubě a my můžeme vyrazit na náš "robinsonský" ostrov.
Vyrazit se však lehko řekne a těžko vykoná. Už jsme se sice smířili s tím, že na ostrov musíme doplavat, takže s sebou nemůžeme vzít foťák ani kameru, tudíž ten tropický ráj nebudeme mít detailně zdokumentován. Ale když už jsme ve vodě, dochází nám, že překonat bariéru korálového útesu, která se před námi noří z moře a sahá těsně pod hladinu, vůbec nebude snadné.
Na některých místech se sice dá přes útes přeplavat, když je člověk opatrný a příliš nekrčí kolena, ale v několika místech, kde je nad útesem méně než 20 centimetrů vody, jsme nuceni vstát a brodit se. Ještě že na sobě máme vietnamky, jinak bychom se přes korály vůbec nedostali.
Na ostrově se stejně noříme z vody celí poškrábání, s rozřezanýma rukama a koleny, ale šťastní. Právě jsme totiž přistáli v opravdovém ráji. A jsme jako Adam a Eva, užíváme si koupání, vyvalování na sluníčku a sbírání mušlí, kterých je všude okolo neuvěřitelné množství, protože je zde evidentně nikdo nesbírá. Nemluvě o šnorchlování podél korálových útesů, které je naprosto fantastickým zážitkem. Úplně jsme zapomněli na čas.
Na další cestu se vydáváme až odpoledne. Jedeme směrem zpět a zastavujeme u ostrova Mendžangan Kečil, kde se opakuje podobně nádherná scenérie. Když jsme se rybáři zmínili, že máme docela hlad, protože jsme si s sebou nevzali žádné jídlo (ne že bychom zapomněli, ale nic se zkrátka nedalo sehnat), ten neváhal, hned po zakotvení si nasadil plavecké brýle a skočil po hlavě do moře. Na korálovém útesu se suverénně postavil a celý útes ve vietnamkách "překráčel". Na chvilku pak zmizel mezi palmami a za necelých 15 minut jsme měli na palubě tři čerstvé kokosové ořechy, které nám rybář několika zručnými pohyby mačetou šikovně otevřel. Po tomto pozdním obědě jsme ještě asi dvě hodinky šnorchlovali a pak už jsme se vydali na cestu zpět, protože se slunce blížilo k západu.
Rybář nám však po cestě udělal ještě jednu neplánovanou zastávku, která rozhodla o našem dalším pobytu na Karimunjawě. Zastavil u mola na ostrově Mendžangan Besar, který od "hlavního" ostrova, kde jsme byli ubytováni, dělil jen úzký průliv. Stálo tam jen několik chaloupek na kůlech přímo nad mořem, před nimiž byly v moři dva "bazény", každý o velikosti asi 20 na 10 metrů, ohrazené kamennými valy, v nichž se to jen hemžilo rybami. A ne jen tak ledajakými rybami. V jednom bazénu bylo několik obrovských barakud s jejich pověstným zlověstným úsměvem, mořská želva a pár dalších pestrobarevných ryb, a v druhém byli opravdoví velcí žraloci. Bylo jich tam minimálně deset, měřili každý zhruba 1,5 metru a jejich hřbetní ploutve čeřily hladinu sem a tam. Nádherná podívaná. Když jsme zjistili, že v několika z těchto chatek přímo před žraločím bazénem je k dispozici levné ubytování, ani chvilku jsme neváhali a rozhodli jsme se, že se sem hned zítra ráno přestěhujeme.