Předmluva
V mém životě bylo jen jedno jediné období, o kterém můžu bez zapochybování prohlásit, že na něj dosmrti nezapomenu. Které převrátilo naruby mé perspektivy nazírání na okolní svět. Které způsobilo, že to, jakým měřítkem nyní hodnotím život svůj i život okolních lidí, se od základu změnilo. Byl to onen rok, který jsem spolu se svou manželkou strávil životem, prací a následně cestováním v Indonésii, této perle všech světových destinací.
Indonésie je skutečně divuplná. Člověk se zde totiž neustále diví. My jsme se divit nepřestali ani po mnohaměsíčním pobytu a divili jsme se od prvního do posledního okamžiku stráveného v této zemi divů. Divili jsme se den co den. Divili jsme se dechberoucím přírodním krásám, dýmícím sopkám, sirným jezerům, divoké džungli, smaragdovým mořím, opuštěným rajským ostrovům, ale i kolotajícím městům a historickým stavbám či chrámům. Ovšem hlavně a zejména jsme se divili Indonésanům, způsobu jejich myšlení a jednání, jejich zvykům a způsobům.
Cílem této knihy je přiblížit čtenářům dojmy a zážitky, jichž se nám za onen rok dostalo skutečně požehnaně, přenést je alespoň obrazně o trochu blíže ke světu ostrovních protinožců a ukázat jim jejich vzdálený a podivuhodný svět. Kniha by čtenářům ráda přinesla zábavu pro chvíle oddechu, vyloudila úsměv na jejich tvářích při čtení podivných historek, ale stejně ráda by posloužila jako zdroj málo rozšířených a snad i zajímavých vědomostí či informací ohledně kultury a světa, které jsou mezi ostatní kulturami a světy na naší Zemi z těch nám nejvzdálenějších.
První část této knihy Život a práce v indonéské megapoli popisuje naše postřehy z prvního půl roku, kdy jsme žili a pracovali v indonéském hlavním městě, kde jsme se coby bílí expatrioti (přistěhovalci) podíleli na rozbíhání indonéské pobočky jedné české firmy. Dozvíte se v ní, jak to vypadá v Indonésii s dopravou, jídlem či bydlením a přečtete si několik příhod z pracovního i nepracovního života v Jakartě, které vám alespoň trochu přiblíží indonéskou národní povahu, která se od té naší tolik liší.
Další části popisují naše putování jednotlivými částmi rozlehlého indonéského souostroví. Sumatra, Jáva, Borneo, Sulawesi, Bali, Lombok, Sumba, Flores, Maluky - výčet částí Indonésie, které jsme při svém putování navštívili je v podstatě téměř úplný. Slovo putování zde používám záměrně, neboť naše cestování se svým charakterem více blížilo poutníkům, kteří s rancem na zádech poznávají svět (dnes se jim často říká "baťůžkáři"), spíše než organizovaným zájezdům s cestovními kancelářemi, byť i zájezdům poznávacím. Jakékoliv formě organizované turistiky jsme se totiž úspěšně vyhýbali, a tak jsme zásadně jezdili veřejnou hromadnou dopravou (nikoliv taxíky či minibusy cestovních kanceláří), jedli v lidových jídelnách (nikoliv v restauracích či hotelích, pokud čirou náhodou někde nějaké byly, což je v Indonésii spíše výjimka) a spali v levných ubytovnách. To vše s cílem vidět místní svět pokud možno co nejvíce očima místního, nebo alespoň neutrálního pozorovatele, a ne bohatého bílého turisty, rozhazujícího peníze, který se nechá všude komfortně zavézt a obsloužit, avšak za cenu toho, že je držen v jakési "zlaté kleci", ze které vidí jen úzký výřez reality, který je tím, co mu organizátoři (byť v dobré víře) chtějí ukázat, spíše než tím, co země doopravdy skýtá k vidění a jaká doopravdy je.
Doba strávená v Indonésii nás oba neuvěřitelným způsobem obohatila a mám za to, že v našich životech jen stěží ještě někdy přijde něco, co by svým dopadem tuto naši zkušenost překonalo. Doufám tedy, že těmito řádky alespoň částečně přenesu své zkušenosti a zážitky i na vás, že se při jejich čtení budete bavit a že se třeba díky nim brzy sami odhodláte podobnou cestu podniknout také.
Adam Chvaja
Praha, červen 2008
