Historka s letenkou

Laťku jednoduchosti pracovních úkonů nastavenou v minulé kapitole nebudeme příliš zvyšovat ani nyní a podíváme se na další dokonale zpackanou trivialitu - zajištění a doručení letenky.

Indonéské roční vízum, kterým jsme všichni z České republiky vybaveni, má takový jeden malý háček - nelze zůstat v zemi více jak 60 dní. Stačí jen překročit hranici a zase se hned vrátit. Cílem je dostat do pasu razítko, aby byl úředník spokojen. Jedeme tedy na tak trochu "nucenou" služební cestu do Malajsie navštívit Kuala Lumpur a při té příležitosti se seznámit s lidmi z partnerské firmy a podívat se, kde možná jednou bude naše další pobočka.

Naše paní "office manažerka" (všichni indonéští zaměstnanci musí mít v názvu pozice slovo manažer nebo director, jinak by zřejmě byli všeobecně společensky znemožněni) dostala včera odpoledne úkol. Zjistit dvě nebo tři možnosti nejlevnější letenky do KL s návratem za 2-3dny. Ten den už to nestihla. Ve spřátelené cestovní kanceláři už bylo údajně zavřeno. Fajn, nebudu na ni spěchat, udělá to jistě hned dnes ráno. Když jsem přišel do práce, nebyla ještě manažerka - říkejme jí pro zjednodušení třeba Ibu (indonésky paní) - ve své kanceláři a přišla až v deset hodin. Něžně jí tedy letenky připomínám a ona na tom začíná ihned intenzivně pracovat.

Za hodinu se jí ptám, jak je na tom. Má počmáranou A4 s nějakými časy různých linek, ale jen jednu použitelnou. Její postup byl takový, že v Google vyhledávala adresy leteckých společností a pak na jejich webu hledala spoje. Nevím, k čemu tedy včera potřebovala, aby bylo v cestovní kanceláři otevřeno.

Je pátek, čas běží a my musíme nejpozději v neděli odletět, jinak budou s vízy problémy. Ze zkušenosti už vím, že v takových okamžicích se na zdejší pracovníky spolehnout příliš nemůžu, a tak se znechuceně rozhoduji letenky sehnat sám. Během několika minut práce s internetem mám zjištěné vhodné lety. V tom okamžiku přichází Ibu a slavnostně nám všechny ty stejné lety předkládá jako výsledek své práce. Hurá. Takže objednáváme letenky. Za další 3 hodiny se znovu ptám:

Adam: "Kde jsou letenky a jaký bude postup s placením?"
Ibu: "Čekáme na messengera."
Adam: "Messenger je už na cestě k nám s letenkou?"
Ibu: "Ne, je na cestě s jinými letenkami."
Adam: "Hm. Výborně. A co ta naše?"
Ibu: "Vaši ještě nemá, ta se vystavila až potom co odjel."
Adam: "Je to daleko?"
Ibu: "Ne, tady o patro výš."
Adam: "Grr. Můžeme si tam letenku vyzvednout sami?"
Ibu (překvapeně nad zvláštním nápadem): "No, to bychom mohli."
Adam: "Mám si tam raději zajít sám?"
Ibu: "Já tam někoho pošlu."

Za deset minut máme letenku na stole...