Historka s e-mailem

V Indonésii nelze nic provést jednoduše. To je závěr, ke kterému člověk při svém pobytu v této krásné zemi dospěje velmi rychle, zejména pokud zde pracuje. Evropanům, uvyklým západnímu stylu práce a (věřte či nevěřte) poměrně vysoké produktivitě práce, se to však jen velmi těžko vysvětluje.

Prostřednictvím těchto řádků bych tedy čtenářům rád postupně a na příkladech z pracovního života v naší firmě ukázal, jak je možné zkomplikovat až k neproveditelnosti na první pohled zdánlivě jednoduché, až banální úkony.

Začneme něčím jednodušším - posláním e-mailu.

Před odjezdem na dovolenou minulou středu jsem kolegu požádal, aby mi mailem poslal jistý důležitý dokument. Po návratu z dovolené v úterý ráno však samozřejmě v mé mailové schránce nic nebylo. Už jsem však v Indonésii příliš dlouho na to, aby mně to překvapilo. Volám tedy kolegovi.

Adam: "Ahoj. Jak to prosím tě vypadá s tím dokumentem, který jsi mi měl poslat?"
Kolega: "Už jsem ti to přeci poslal!"
Adam: "Ne, neposlal, nic jsem nedostal"
Kolega: "Dobře, tak já ti to tedy pošlu znovu"
Adam: "OK"
Kolega: "Ale ono to možná nepůjde!"
Adam: "Proč?"
Kolega: "Má to 4MB"
Adam: "No a?"
Kolega: "No to mi mailem neprojde"
Adam: "Hm."
Kolega: "Máš tam někde Petra?"
Adam: "Ne, je v Malajsii. Proč?"
Kolega: "No, on ten dokument má."
Adam: "Poslal jsi mu jej mailem?"
Kolega: "Jo."
Adam: "Tak proč jej nepošleš mailem mně?"
Kolega: "Protože přeci mailem neprojde!"
Adam: Začínám se dost divit: "A Petrovi to prošlo? Jak to?"
Kolega: "Minulý týden to ještě šlo. Ale tento týden je v naší firmě nová politika, a takto velké maily už se nesmí posílat"
Adam: "No to je opravdu výborná politika, vyloženě nám to usnadňuje práci. Tak co s tím tedy uděláme?"
Kolega: "Zastavil bych se u vás s tím souborem zítra, OK?"
Adam: "No to asi moc OK není, vzhledem k tomu, že na základě toho dokumentu musíme do týdne udělat ukázku řešení. Musíme na tom začít pracovat ještě dnes!"
Kolega: "Hm."
Adam: "Tak mi to pošli přes nějaký freemail."
Kolega: "Tak jo"

Za hodinu volám znovu:

Adam: "Tak co? Poslals'?"
Kolega: "Posílám. Přes Yahoo. Leze to hrozně pomalu, zatím neodešla ani pětina"
Jistě, kolega, který by měl být v oblasti IT odborníkem, si zřejmě jaksi neuvědomil, že server Yahoo je v Americe a mezikontinentální internetové linky z Indonésie jsou v tomto směru neskutečně pomalé, patrně díky permanentnímu přetížení.
Adam: "Ach jo, tak to se asi nedočkám. Nemůžeš to rozdělit na několik částí a poslat mi je pracovním mailem po jedné?"
Kolega: "No to by asi šlo."

Neuplynula ani hodina, a maily se objevily na obzoru. Byly 4, v každém jedna část rozděleného archivu. Ale chyba lávky - část 2 přišla dvakrát, část 4 nepřišla vůbec.

Volám tedy kolegovi znovu a vysvětluji problém, trpělivost už však dochází.

Kolega: "Cha cha cha", směje se své vlastní chybě jako dobrému vtipu, což je u Indonésanů tak typické. "Tak to ti ho budu muset poslat znovu. Ale to já teď nemůžu, nejsem v kanceláři, jsem u zákazníka."
Adam: "Aúúúú"
Kolega: "Neboj, zkusím tady sehnat počítač připojený k internetu a poslat ti to."

Jsou tři hodiny odpoledne a já jsem stále bez kýženého souboru. Kolega zřejmě nemůže u zákazníka sehnat internetové připojení, nebo zápasí s jiným komplikovaným problémem.

Vsadím se, že ten původní archiv rozdělený na 4 části už smazal, a až se dostane k internetu a bude mi to chtít poslat (což už určitě stejně nebude dnes), tak to bude muset rozdělit znovu, a rozdělí to jinak, takže ty původní části s tou novou 4. částí nebudou sedět...

Hlavně musím zachovat klid a trpělivost - jsem přeci v Indonésii...