V ulicích Jakarty
Jakarta má údajně okolo 15 miliónů obyvatel, což je o polovinu více než má celá Česká republika. Jakartská "magistrála" má 6 proudů v každém směru, které jsou v jednom kuse ucpané. Nekonečné štrúdly aut se za neustálého troubení šinou nárazník na nárazníku a mezi nimi ve zběsilém rytmu kličkují tisíce motorkářů.
Okolní mrakodrapy dosahují nebetyčných výšin a jejich železné a skleněné konstrukce se lesknou v paprscích žhnoucího tropického slunce. Avšak jít jakartskou ulicí s hlavou zakloněnou vzhůru za účelem obdivování mohutných mrakodrapů je krajně nebezpečné - největší nebezpečí v těchto ulicích totiž na člověka číhá pod jeho nohama.
Jakartě se ne nadarmo někdy přezdívá "město otevřených kanálů" - chodníky jsou ve velmi špatném stavu, jedna díra stíhá druhou, přičemž pád do smrduté kanalizace není tím jediným co člověka může postihnout. Může se například i dostat do kontaktu s deset centimetrů tlustým kabelem, který tu a tam čouhá ze země, a vedle nějž je občas k vidění malá cedulka s nápisem "pozor 10 000 V"
Jakarta je zároveň typickým velkoměstem rozvojové země (dnes se vlastně správně říká země třetího světa), což má za následek, že bohatství těchto přepychových hotelů, moderních supermarketů a klimatizovaných kanceláří ostře kontrastuje s chudobou nuzných obydlí obyčejných obyvatel. Na jednom místě obchodní centrum s hypermarketem Carrefour obložené leštěným mramorem, a jen o 20 metrů dále chatrče z vlnitých plechů a slátaných kusů igelitů a okolo nánosy hnijících odpadků. Lidé, chodící naboso, zahalení jen kusem hadru okolo pasu, pohybující se po ulicích hned vedle mužů v košilích a kravatách v naleštěných lakýrkách.
Kontrast mezi třpytivým a voňavým bohatstvím a ošuntělou a smrdutou chudobou - to je charakteristický rys Jakarty.
V Indonésii, stejně jako ve většině dalších rozvojových zemí s horkým klimatem, lidé žijí daleko více na ulicích, než v v uzavřených prostorách kanceláří, prodejen, či svých domovů. Ulice jsou od rána do noci plné posedávajících a polehávajících lidí, a to nejen stánkařů a pouličních prodejců všeho možného i nemožného, či motorkářů nabízejících své dopravní prostředky coby taxi, ale i lidí, kteří na ulicích zevlují prostě jen tak. Protože nemají nic jiného na práci.
Život na ulici je skutečným fenoménem mnoha asijských zemí.
