Sopka Bromo
Ubytovali jsme se v jedné z několika ubytoven ve vesničce Čemoro Lawang, která leží přímo na okraji kráteru, z nějž čouhá čoudící vrchol sopky Bromo. To jsme však ještě nevěděli, protože jsme přijeli až za tmy. My s Bohunkou jsme se v rámci úsporného finančního programu ubytovali v "ekonomi" díře, a naši v trojnásobně drahé leč velmi slušné chatce s "opravdovou" a navíc teplou sprchou a s výhledem po okolí.
Ráno jsme konečně mohli vyrazit prozkoumat tu nádheru. Kráter sopky Bromo, z nějž neustále stoupá hustý sloupec bílého kouře, je posazen na dně daleko většího kráteru, přímo na jehož okraji je vesnice Čemoro Lawang i naše ubytovna. Vedle Bromo se tyčí ještě další kuželovitý vyhaslý kráter, který je stejně jako Bromo velmi fotogenický, avšak na rozdíl od Bromo nikoliv proto, že by čoudil, ale díky svým zvrásněným, rýhami posetým strmým svahům. Cesta od okraje vnějšího kráteru k sopkám vede přes pusté, poušti podobné pole.
Nedaleko úpatí Bromo je postaven pozoruhodný hinduistický chrám, který celému místu dodává ještě mystičtější atmosféru. V chrámu však během naší návštěvy nikdo nebyl, a tak když jsme se tam chtěli schovat před deštěm, museli jsme vzít zavděk přístřeškem na schodech před hlavní branou. Mezitím na nás doráželi místní nabízeči v podobě jezdců v pončách a kovbojských kloboucích, kteří se loudali po pusté planině okolo sopky jako přízraky a nabízeli ojedinělým turistům svezení na koni.
K vrcholu sopky Bromo vede dlouhé schodiště, po jehož zdolání čeká na návštěvníky skvělá odměna v podobě pohledu do kouřícího obrovského kráteru. Procházka po jeho okraji byla krásná, ač poněkud nebezpečná. Naši se při ní nervózně pohádali, jak se jeden o druhého báli, aby je neomámily všudypřítomné sirné výpary a nespadli do bublajícího kotle na dně kráteru.
Další den jsme se vydali na výstup na vyhlídkové místo na okraji vnějšího kráteru, odkud měl být výhled nejen na dva zmíněné krásné vulkány, ale i na další kouřící sopku na pozadí celého výjevu. Vyrazili jsme ještě za tmy ve 3 hodiny ráno a do svítání jsme zdolali převýšení několika set metrů. Byl to velmi náročný výstup. V jednom místě jsme dokonce museli překonávat desetimetrovou skálu, na niž by se hodila horolezecká výbava. Nebozí rodičové. Kdyby byli tušili, do čeho jdou, určitě by s námi nahoru nešli. Ani my jsme však netušili, že výstup bude tak náročný, v průvodci o něm psali něco ve smyslu "každý průměrný zdravý jedinec tento výstup zvládne".
Východ slunce na vrcholu vyhlídkového místa se nám však odměnil nádhernými pohledy na mlhu, válející se dole v údolí, z ní čouhající vrcholky Bromo a Batur a na pozadí za okrajem vnějšího kráteru vrchol sopky Semeru, která v pravidelných několikaminutových intervalech vypouštěla hrozivá oblaka tmavého dýmu.
