Návštěva rodičů

Věřte nevěřte, mám natolik odvážné a "akční" rodiče, že se - sice po dlouhém váhání - ale přeci jen nakonec rozhodli nás v Indonésii navštívit. Ten den nastal 6.10.2007, kdy jsme se s rodiči a strýcem Jirkou, který se k nim díky své dobrodružné povaze bez váhání přidal, sešli na letišti v Singapuru, abychom jim tam dali několik dní na aklimatizaci a následně vyrazili na dvoutýdenní dobrodružný výlet do Indonésie.

Pobyt v Singapuru měl ještě jeden význam: připravit rodiče alespoň teoreticky na obrovský kulturní šok, který každý nezkušený cestovatel po příjezdu do Indonésie nevyhnutelné zažije:

  • neustálé volání "Hello Mister!"
  • všudypřítomní nabízeči dopravy, kteří člověka obsypou ihned po vystoupení z jakéhokoliv dopravního prostředku a jsou neuvěřitelně neodbytní
  • kouření v autobusech
  • jízda v bečaku, na odžeku, v angkotu či bemu ve shrbené poloze a s dvaceti zírajícími heloumistry namačkanými okolo
  • jen dvě jídla na (hypotetickém) jídelníčku většiny warungů (rýže/nudle), která jsou téměř vždy bez výjimky ostrá
  • spartánské ubytování s "mandi" (nádoba s vodou a kyblík na polévání) místo sprchy

a spousta dalších indonéských specialit, které snad ani nelze z vyprávění pochopit, která se musí na vlastní kůži zažít.

Jistě chápete, že vysvětlovat jim toto vše po telefonu či internetu již před příjezdem by bývalo nebylo příliš moudré, aby si cestu náhodou ještě nerozmysleli. A tak jsme se s Bohunkou během oněch dvou dnů v Singapuru snažili, seč nám síly stačily, abychom je na to všechno opatrně ale v relativně krátké době připravili. A když se na to teď zpětně dívám, musím konstatovat, že rodiče obstáli na výbornou. Kulturní šok sice nepochybně zažili, jak bude z dalších kapitol jistě patrné, ale celkově si s touto bláznivou a velmi netradiční dovolenou poradili více než skvěle.