Křupavé pokušení na cestách

Cestování autobusem po Kambodži je sice poměrně zdlouhavé a únavné, nemluvě o tom, že rudy prach z většinou doposud ne-asfaltových cest pokryje během chvilky úplně všechny cestující i jejich zavazadla, ale může být poměrně dost zajímavé hned že dvou důvodů:

1) neradno zde chodit čůrat, když autobus zastaví mimo stanici, protože jsou všude podél cest rozmístěny nášlapné miny

2) po cestě můžete občas ochutnat jedinečnou místní delikatesu, kterou není nic jiného než dozlatova propečený křupavý patnácticentimetrový pavouk!

Džunglí na slonech

"Babuško Jagusko neznám tyhle věci, úkaz mi tedy sama, jak se správné na lopatě sedí!" vzpomněl jsem si na trefný citát z Mrazika, který je sice v daném okamžiku poměrně dost "mimo mísu", ale přesto se mi z nějakého důvodů pojednou vynořil před očima. Stojím pod břichem obrovského slona a marně přemýšlím, jak se do té více než třímetrové výšky, ve které se nachází naše bambusová "sedací souprava", asi dostanu. Slonovod, neboli mahout, sedící slonovi za krkem, mne naštěstí rychle zbavuje pochybnosti a naznačuje, že si mám po schůdkách vylézt na terasu jejich dvoupatrové dřevěné chýše a nastoupit na hřbet slona pohodlně odtamtud.

No, pohodlně je tedy poněkud přehnaný výraz. Na terasu po schodech to ještě šlo, ale z terasy do sedacího koše na slonových zádech se dá dostat jediné tak, že se slonovi šlápne na hlavu, což mi v prvním okamžiku přišlo mírně nevhodné, už z účty k tomuto báječnému tvorovi, který by nás měl dnes celý den nosit na svém hřbetě divokou kambodžskou džunglí. Nedalo se ale nic jiného dělat, a tak jsem nebohému slonovi celou vahou svých 95 kilogramů nemilosrdně zatlačil podrážku do celá a žuchnul jsem mu na žádá do sedacího koše. Slon naštěstí nic nenamítal a vůbec nevypadal, že by jej to jakkoliv vyvedlo z míry, což mne mírně uklidnilo a přidalo mi důvěry v to, že nás opravdu bude schopen celý den nosit na zádech. Bobik je povzbuzen mým úspěchem a zhoupnutí přes slonovo čelo provádí vzápětí po mne s elegancí sobě vlastní.

Slavné chrámy Angkoru a prohra u jezera

"Připravte se na božskou inspiraci! ... Návštěva angkorskych chrámu je dech beroucím zážitkem, se kterým se může měřit jen málo míst na Zemí ... na světě už prostě nejsou chrámy, které by byly větší nebo lepší než tyto... skloňte hlavu v úctě před matkou všech světových chrámu Angkor Wat, největší náboženskou stavbou světa."

Po pročtení našeho turistického průvodce, který takto a ještě více dramatický líčí fantastické krásy, které na nás v Angkoru čekají, jsme se naší návštěvu na tomto místě rozhodli po dlouhém rozvažování prodloužit na doporučované tři dny a "vypláznout" tak za každého bolestných 40 USD za třídenní vstupenku. Alternativní jednodenní vstup za 15 USD nám po přečtení těchto pochvalných od přišel přeci jen příliš krátký.

Brzy jsme však zjistili, že ne úplně ve všem se tomuto jinak spolehlivému turistickému průvodci dá věřit...

Cestovatel matematikem

(Měnový Babylón zemí Jihovýchodní Asie)

Každý cestovatel po zemích Jihovýchodní Asie musí bezpodmínečně být buďto vynikajícím počtářem, a nebo musí mít tolik peněz, že je mu jedno, kolik co stojí.

Jeden týden kambodžský riel, druhý týden thajský bát, další pak laoský kip nebo barmský kyat. Někde se počítá v tisících, jinde v jednotkách, a cestovateli počítej, zda je požadovaná cena přijatelná nebo je potřeba smlouvat.

Angkor trochu jinak - takto cestují dobrodruzi

Poslední den v Angkoru jsme se rozhodli vydat se na okružní jízdu ke vzdálenějším chrámům. Mimořádná tvrdost dohadování o ceně s místními turismem zhýčkanými řidiči tuk-tuku nás po včerejších špatných zkušenostech příliš nepřekvapila, a tak se nám nakonec povedlo jednoho změkčilce "ukecat" na 15 dolarů + benzín za celodenní jízdu. Opět na indonéské poměry nehorázná cena, ale oproti původním požadavkům okolo 40-50 dolarů poměrně slušný výsledek. Nedá se nic dělat, pomalu si zvykáme, že s rostoucí úrovni civilizace nevyhnutelné rostou i ceny. Za tuto cenu jsme však nezískali pohodlný tuk-tuk, tak jako ostatní "normální" turisté, ale pouhou jednu motorku se stupačkami pro dva spolujezdce. Trochu odvážné, vydat se ve třech na jedné motorce na celodenní jízdu v celkové délce hodně přes 100 kilometrů, ale tak už to s námi chodí.

Po prvních několika kilometrech se nám ještě zdál komfort jízdy poměrně ucházející, ale to jsme ještě netušili, co nás čeká dále.